Pojď hrát volejbal

Co potřebuješ

    • Boty
    • Triko
    • Kraťasy
    • Dobrou náladu

 

Minivolejbal

Minivolejbal označujeme variaci šestkového volejbalu, který umožňuje dětem mladšího školního věku se variantě tohoto sportu též věnovat. Minivolejbal je určen pro děti prvního stupně základní školy. Jednotlivé barvy určují stupeň pokročilosti a náročnosti každé z variant minivolejbalu. Pravidla volejbalu jsou uznávány mezinárodní volejbalovou federací, česká volejbalová federace si pro naši zem pravidla minivolejbalu upravila v závislosti na možnostech a vyspělosti České republiky. Pravidelně se v ČR konají turnaje, nejdříve v rámci jednotlivých krajů, poté celorepublikově.

Barevné varianty

  • Žlutý volejbal – v podstatě klasická přehazovaná

 

  • Oranžový volejbal podání se hází, míč se chytá, přihrává se prsty po vlastním nadhozu.

 

  • Červený volejbal – podání prsty nebo klasicky vrchem/spodem, již se nechytá, hraje se pouze prsty. Pokud  hráč nehraje                                                                přes síť, může použít pomocné odbití nad sebe.

 

  • Zelený a modrý volejbal – již skoro klasická hra, liší se v drobných pravidlech, ve velikosti hřiště a v počtu hráčů

 

Volejbal je jedním s nejrozšířenějších sportů na světě. Zabývají se jím a baví miliony lidí. S jeho učením lze začít kdykoliv, spojuje v sobě prvky individuální dovednosti a týmové spolupráce, tvořivost s disciplínou a kázní, vypjaté úsilí při dynamické námaze s prvky zábavy a radostného uspokojení ze zvládnutí obtížných situací a dosahování úspěchů. Náročnost volejbalové hry můžeme přizpůsobit úrovni, na které ji chceme provozovat, a to od hry přinášející radost z aktivního pohybu a ovládání míče, až po profesionální úroveň ligových soutěží a mezinárodních mistrovských soutěží. Mezinárodní pravidla předpokládají hru šestičlenných mužských či ženských týmů, ale existují i různé modifikace co do počtu hráčů, jakož i utkání smíšených družstev. (Císař, 2005) Volejbal je sportovní hra síťového typu. Body jsou udělovány při chybě soupeře nebo při dopravením míče do pole soupeře tak, aby jej nebyl schopen vrátit. Soupeři jsou na oddělených hracích plochách. Brání svou polovinu hřiště a útočí do pole soupeře. Hra je rozdělena na sety. Utkání se hraje na tři vítězné sety. Set vyhraje ten, kdo první dosáhne 25 bodů, podmínkou, že musí vyhrát minimálně o dva body. Případný pátý set se hraje do 15 bodů, s podmínkou rozdílu dvou bodů. Výsledek utkání záleží výlučně na herních dovednostech a ovládání míče a boj se redukuje na výměnu míčů. To snižuje potencionální množství úrazů a zvyšuje přitažlivost pro ty hráče i diváky, kteří rádi prožívají drama boje bez přímých osobních soubojů. Tím, že jsou vyloučené přímé osobní souboje, je volejbal dostupný po všech stránkách také mládeži a rovněž starším lidem a lidem zdravotně postiženým. Volejbal stejně jako jiné sporty, může být využit v širším kontextu také jako součást léčby, povinného vzdělávání a zvyšování tělesné kondice. (Kaplan, 1999) Vedle známých forem volejbalu se ve sportovní praxi setkáváme i s volejbalem zdravotně hendikepovaných. Volejbal zdravotně postižených existuje ve dvou variantách: v sedě a ve stoje. Volejbal hrají tělesně (volejbal ve stoji a v sedě), mentálně a sluchově postižení.